Archív/ 2013

54. Brněnská 16

16.–19. 10. 2013

Úvodní slovo
Brněnská šestnáctka letos zahajuje svůj 54. ročník, což je úctyhodné číslo. Jako náš nejstarší kontinuálně probíhající festival zaměřený na krátký film již může navazovat na bohatou tradici a zkušenosti. Kdybychom si festival představili jako čtyřiapadesátiletého člověka, budeme od něj pravděpodobně očekávat určitou vyzrálost a hodnotovou ustálenost. V takovém věku by zmatky mládí i krize středního věku měly být úspěšně zažehnány. V akademickém prostředí by se pomalu ale jistě sunul na pomyslný piedestal zasloužilého staršovstva. A skutečně díky této tradici má dnes festival skvělé jméno především v zahraničí a každý rok dá velkou práci vybrat do soutěže to nejlepší ze stovek filmů zaslaných doslova z celého světa. Ale pak je tu ten název – Brněnská šestnáctka. Takový název by ovšem mohl znamenat všelicos, když bychom ale zůstali u lidských přirovnání, tak pro mě evokuje především mládí. Díky kráse českého jazyka si představuji Brněnskou šestnáctku jako mladou experimentátorku, které se příčí zaběhlé cesty, zastaralé názory a do všech piedestalů má tendenci kopat. Náš organizační tým se věkem spíš blíží oné šestnáctce. V mnohém také stále hledáme nové cesty, nová řešení, nové pohledy. Letos jsme se například rozhodli, že dáme šanci studentům sochařského ateliéru FaVU, aby vytvořili nový prototyp festivalových cen. S výsledkem jsme velmi spokojeni. Ostatně diváci budou moci tyto práce sami posoudit, protože budou v průběhu festivalu vystaveny ve foyer Kina Art. Vsadili jsme také na experimentálnější formu letošní vizuální identity a propagační kampaně. Grafické studio DIP tuto kampaň opřelo o ústřední otázku: Co je v životě nejdůležitější? Otázka je to veliká, příliš veliká, a tím pádem se může zdát i banální. To jí však dává skutečně hravý potenciál. Má v sobě všechno i nic a každý si ji určitě již mnohokrát položil, ať už mu bylo šestnáct nebo padesát čtyři.
Položil jsem si proto podobnou otázku: Co je pro náš festival nejdůležitější? Jak se postavit k tak úctyhodné festivalové tradici a přitom si udržet tempo s dobou a nepřestat se ptát, zpochybňovat, hledat? Mohu dát za pravdu vlastně všem osobnostem, které na naši otázku v kampani odpovídali, ale nejvíce se asi ztotožňuji s hercem Jiřím Vyorálkem. Důležité je nevzdávat se a nebát se experimentovat, hledat nové cesty a stále se ptát.
Proto bych rád na závěr popřál festivalovým divákům, aby si tuto cestu hledání a nalézání užili tak, jako my v přípravném týmu a aby si z festivalu odnesli mnoho nečekaných, příjemných zážitků.
Miroslav Maixner, ředitel festivalu