Setkání uchem jehly

Setkání uchem jehly

Experimentální přítomnost celuloidu Alexandry Moralesové a Františka Týmala, studentů Centra audiovizuálních studií pražské FAMU, setkaná s historickými unikáty filmové techniky jako pocta brněnské legendární dílně Jindřich Suchánek Brno, I. československá výroba přístrojů pro amatérskou kinematografii.

Umělecký projev Alexandry Morales (*1989) stojí na prolínání médií analogu a digitálních technologií, kombinuje vlastní filmový či fotografický materiál s nalezenými 8mm/16mm filmy a remediací filmu experimentuje se živými formami projekcí či performancí ve spojení s hudebním doprovodem. Snímek Šaty (Alexandra Moralesová, 2010, 16mm, 5 min.) představují krátkometrážní střihovou studii, ve které jde o tematizaci paměti skrze materiál. Výchozí metaforou - základním obrazem je šicí stroj, který je analogickým mechanismem k mechanismu paměti, stejně tak i k mechanismu filmu. Dochází k sešívání, splétání fragmentů a tvorbě vlákna. Kombinuje barevný a černobílý 16mm film s černobílou inverzí formátu Normal 8 mm. Montáž je pak prostředkem pro mozaiku, která rozpouští představu jediné celistvosti a zároveň vytváří nový celek. František Týmal (*1987) se zabývá experimentálním filmem, analogovými médii a osvětlováním jejich významu v digitální současnosti v podobě vlastních filmů, performancí i galerijních instalací. 16mm filmy podrobuje chemickým i mechanickým destrukcím a v živých projekcích je zasazuje do nových vizuálních reálií odrážejících surovost, ale i čistotu abstrakce. Jeho Archetyp představuje jakýsi ideál, fenomén ve své původní a nejčistší podobě. Mechanismus, který vytváří z procházejícího filmu jak zdroj projekce, tak její odraznou plochu, je pokusem o vyjádření takového archetypu pro kinematografii. V instalaci dochází ke sloučení formální i obsahové stránky filmu v jednu jedinou podstatu. Žádná složka instalace nevede pozorovatele k jednoznačné interpretaci. Minimalistické pojetí nabízí jak metaforu filmového umění a obrazové percepce, tak připuštění, že se jedná o pouhý žert. Kombinace bílých a černých pásů nám však umožňuje soustředit se na samotný princip projekčního mechanismu, který je jádrem celého díla. Estetická hodnota ani meditativní charakter instalace nejsou jeho fundamentálním záměrem, ale spíše důkazem nosnosti celého konceptu a důsledkem živelného vývoje média.

80 let od založení firmy J. Suchánek, Brno. I. čs. výroba přístrojů pro amatérskou kinematografii
Na podzim 2011 si připomeneme 80 let od založení firmy J. Suchánek, Brno. I. čs. výroba přístrojů pro amatérskou kinematografii, (JSB). Žádost o provozování svobodné živnosti „výroby amatérského nehořlavého kinofilmu“ podal Jindřich Suchánek (11.7.1900-10.8.1988) k Živnostenskému úřadu 2.9.1931. Do vypuknutí hospodářské krize pracoval v kotlářské dílně. V roce 1931 si pořídil skromnou dílnu se dvěma starými soustruhy a dvěma zaměstnanci. Firma JSB se záhy přeorientovala na výrobu přístrojů pro amatérskou kinematografii a postupně se rozrůstala stejně jako její sortiment. V roce 1936 se podnik přesunul na ulici Hybešova 46. O rok později zde pracovalo na 70 zaměstnanců. Po dalším rozšíření v roce 1939, kdy v JSB pracovalo 90 zaměstnanců kariérní růst přerušila II. světová válka a Jindřich Suchánek byl během ní – v roce 1941 odvlečen do koncentračního tábora Buchenwald. Firma JSB pak byla v roce 1944 zkonfiskována okupanty. Po návratu v roce 1945 se Jindřich Suchánek pokusil o oživení chodu továrny, ovšem v roce 1948 byla firma vyvlastněna státem a stala se součástí podniku MEOPTA. Od prototypu promítacího stroje na 16mm film z roku 1932 se odvíjela řada promítaček, z nichž nejznámější je Popular (1935), který měl výměnné hlavice na 16mm, 9,5mm a 8mm filmy. S Popularem, který byl v německém tisku trefně popisován jako „rostoucí projektor“ (kromě výměnných hlavic bylo možno nasadit také optickou kopírku, diaprojektor či sušící hlavu), byl takřka identický projektor Scolar určený do škol či Popular R (1937) určený k nekonečnému promítání reklamních filmových smyček do obchodních výkladů. Poté následovaly projektory Minor (1939) a Luxor (1939). Po druhé světové válce byly značkou JSB krátce uváděny projektory Jubilar a 8mm projektor Atom (1946). Paralelně s výrobou promítaček se vyvíjely a nabízely filmové kamery určené pro amatérský trh. Kamera Akro-Admira vznikla také v roce 1932 a název „Admira“ zůstal i všem následujícím kamerám z brněnského závodu. Následovala Admira 9,5mm „ledvinka“, přezdívaná tak pro svůj tvar (1933) a Admira 8 „ledvinka“ (1935). Admira 8 B společně s 16mm Admirou D překvapily v roce 1937 novým designem. 8mm kamery se udržely ještě dlouhá léta v MEOPTĚ. Byly vyráběny s drobnými obměnami až do roku 1964.

Autoři výstavy / Pavlína Vogelová, Miloš Henkrich